Karkulka
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mlátí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounká dívenka s nosem jak okurka, červeným od rumu - no prostě Karkulka. Ráno, když maminka dcerušku spatřila, dala jí facku a potichu pravila: "Rychle si oblékni červenou sukénku, babička za lesem dostala žloutenku." Karkulka: "Nač je mi maminko červená suknice, ta jenom přiláká vilného myslivce! Jestli mě znásilní, tak jako včera, nebudu už tvoje nevinná dcera!?!" Matka: než bába za léky utratí důchod! Dones jí guláše aspoň půl hrnka a bába vyskočí zas jako srnka!"
Navzdory vábivé červené sukýnce, nestřetla na cestě vilného myslivce. Svalnaté nohy a kvalitní pohorky, brzy jí donesly do známé chaloupky. Vlk: "Jen pojď dál, děvenko, a nestůj u dveří, s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři! Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá, zato tvá bába - ta byla dost tuhá!! Karkulka: "Tak to sis vybral kvalitní potravu! nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!? Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou, sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!" Lesem se ozývá zoufalé vytí, jak se vlk pokouší vyvolat blití.